Sabina Knetlová
Strážce
2025
1. 12. 2025 – 30. 11. 2026
V místech niky na nároží Panské a Radnické ulice se původně nacházela socha Nejsvětějšího Salvatora, tedy Krista v roli spasitele, od barokního sochaře Antonína Rigy. V 60. letech 20. století byla restaurována a z důvodu ochrany před počasím umístěna do interiéru; dnes se nachází v budově Národního památkového ústavu na náměstí Svobody. Niku, která dříve sloužila k umístění uměleckého díla, využíváme od roku 2024 k původnímu účelu. Nechceme však nahrazovat původní sochu replikou z jiného materiálu, za přínosnější považujeme použít tento prostor k prezentaci děl současných umělkyň a umělců.
Prvním, který zde představil svoji práci, byl Martin Skalický. Ten na dané místo reagoval realizací novodobé Madony spojující geometrickou stylizaci s realistickým reliéfem ženy držící dítě. Skalického dílo rozvíjelo náboženskou tematiku původní sochy a symbolicky odkazovalo také k soše „dobrého pastýře“ umístěné nad vedlejším vchodem do komplexu budov na Radnické ulici. Postava pastýře – Ježíše držícího beránka na Radnické 4 však nefunguje ani nikdy nefungovala jako domovní znamení v pravém slova smyslu, ale jako znamení, které má dům chránit.
K ochranné funkci domovních znamení odkazuje i druhá realizace představená prostoru nárožní niky. Její autorkou je Sabina Knetlová, která přichází s drobnou, avšak o to působivější sochou s názvem Strážce. Jedná se o stylizovanou lidskou hlavu, která evokuje hlavičku sovy – zvířete symbolizujícího intuici, vnitřní zrak, tajemství i hranici mezi světem živých a mrtvých, a bývá proto spojováno s magií. Abstraktní hlava připomíná městského nočního strážce, bytost, která nemluví, ale ví možná víc, než bychom čekali.
