Realizace Moniky Váňové Horčicové nese jednoduchý název, který odkazuje k části lidského těla – ztvárněné v nadživotní velikosti a zachycené v gestu naznačujícím přípravu k odcvrnknutí neviditelného předmětu. Ten zde záměrně chybí a ponechává prostor divákově fantazii. Ačkoli může dílo na první pohled působit banálně, je třeba si uvědomit, že gesta rukou patří v dějinách lidstva mezi silné symboly. Jak autorka připomíná, setkáváme se s nimi napříč různými náboženskými tradicemi – od křesťanství přes buddhismus až po mudry v józe a meditaci. V kulturách Středního východu a severní Afriky funguje ruka jako ochranný znak, který má člověka chránit před zlem. Podobně se symbol ruky objevuje i v kabalistických rukopisech, kde představuje hebrejské písmeno „Šin“ – jeden z výrazů označujících Boha.
Monika Váňová Horčicová vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, Ateliér sochařství pod vedením Michala Gabriela. Má za sebou několik samostatných výstav v České republice (například Galerie Kaple, Galerie Josefa Jambora) a zúčastnila se řady skupinových přehlídek po celém světě – mimo jiné v New Yorku, Paříži, Londýně či Sydney. Ve své tvorbě pracuje s jemnými, precizně zpracovanými detaily, tvořenými převážně z drobných, zmenšených kostí. Ty skládá do složitých kompozic, jejichž realizace bývá klasickými sochařskými postupy velmi obtížná. Proto využívá nejmodernější digitální technologie – 3D modelování, skenování, tisk i prostorové frézování. Tím se řadí mezi představitele progresivního proudu tzv. digitálního sochařství. Přesto zůstává zručnou modelérkou, která dokáže v případě potřeby klasickými metodami přesvědčivě ztvárnit i lidské tělo.
