Interaktivní zvuková socha Erika Ždiľy je adaptací jeho dřívějšího projektu Hymna pro šest pivních lahví a kompresor (2024), přenesenou do českého kontextu. Dílo představuje ironickou oslavu světového prvenství České republiky v množství vypitého piva na obyvatele a staví do kontrastu profánní kulturu s tou „vznešenou“ – konkrétně s brněnským orlojem. Obě instalace mají stejnou výšku a reagují na legendu o osvobození Brna před švédským vojskem, kvůli které zde poledne odbíjí už v jedenáct hodin. Zatímco brněnský orloj je tvořen drahým tmavým kamenem, Ždiľova verze využívá vrstvy plastových přepravek českých pivních značek. Jako při každém správném „mistrovství světa“ zazní i zde národní hymna – ve formě zvonkohry – jako oslava symbolického vítězství. Dílo se zamýšlí nad tím, co považujeme za kulturní hodnotu a co přehlížíme. Ironicky naráží na temnější stránky společnosti a zpochybňuje hranici mezi studem a hrdostí.
Erik Ždiľa je slovenský umělec, který svou tvorbu rozvíjí na pomezí vizuálního umění, intermediálního přístupu a experimentální hudby. Vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, kde získal bakalářský titul na Katedře intermédií v Ateliéru VVV pod vedením Martina Piačeka a Dávida Koroncziho. Následně se rozhodl rozšířit své tvůrčí zázemí o studium teorie hudby na Vysoké škole múzických umění, kde se po dobu dvou let intenzivně věnoval zvukovému myšlení ve snaze rozšířit svoje chápání o to, jak funguje hudba, zvuk a harmonie. Poté se vrátil zpět na VŠVU, aby dokončil magisterský program v oboru intermédií. Po absolvování prvního ročníku magisterského studia se přesunul do Prahy, kde pokračuje ve vzdělávání na Akademii výtvarných umění – konkrétně v Ateliéru intermédií II pod vedením Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové. Kromě vizuální umělecké tvorby se Erik intenzivně věnuje hudbě – především hře na bicí nástroje. Působí v několika hudebních projektech, mimo jiné Krstní otcovia, Alten Kompoten, Krtko Bain a Digästorcie, se kterými aktivně koncertuje.
