Skrytý hlas, měkké zuby
2026
3 kovové objekty, UV tisk
spolupráce na kostýmním designu: Jakub Patka
Nikola Balberčáková ve svém díle vychází z pohádky O vlkovi a sedmi kůzlátkách, kterou čte jako příběh o osamělosti, strachu a touze někam patřit. V době po nástupu umělé inteligence, kdy se naše identity stále více skládají z digitálních stop a úlomků kolektivní paměti, se postava vlka proměňuje v symbol izolace, vyloučení i možné radikalizace. Dílo pracuje s kostýmem vlka ušitého z umělé srsti, který odkazuje k rozšíření manosféry v digitálním světě. Fotografie této bytosti přenáší autorka na kovové plochy, přičemž vzniká kontrast měkkých povrchů a hladkých kovových ploch připomínajících digitální rozhraní vyjadřující napětí mezi touhou po blízkosti a zkušeností odcizení v technologicky propojeném světě. Autorka vytváří objekty s texty a fotografiemi postav ve vlčích maskách obsahující deníková vlákna příspěvků z online fór (r/ForeverAlone), kde se osobní bolest proměňuje v identity osamělých vlků a zárodky toxických, sebeutvrzujících režimů. Instalace inscenuje napětí mezi sbližováním a odcizováním; vlk s měkkými zuby a skrytým hlasem zrcadlí budoucnost, v níž AI narativy standardizují masu do stáda, které elity krmí iluzemi naplnění vlastních snů.
Nikola Balberčáková (*1994) je vizuální umělkyně působící v Praze. Je absolventkou bakalářského studia na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě a magisterského studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, absolvovala také stáž na Newcastle University v severovýchodní Anglii. Zúčastnila se několika rezidenčních pobytů, například SKUSY v Athénách, v Domě umění města Brna či Re-imagining Realities v Košicích. Její díla byla prezentována mj. v Národní galerii Praha, Kunsthalle Bratislava, E X I L E ve Vídni, na festivalu Swarm Axes ve Spojených státech, Německu, Rumunsku a Číně, či MO Muziejus ve Vilniusu. V roce 2025 se stala laureátkou Ceny Oskára Čepana. Pracuje především s médiem videa, prostorové instalace, textu a performance. V centru jejího zájmu stojí marginalizované, nejednoznačné a vícevrstevnaté identity, které balancují na hranách společenských očekávání a osobních strategií přežití. Feministickou perspektivu propojuje s výzkumem kolektivní paměti, metanarativů a mechanismů zotavení.
