David Možný ve svých dílech zkoumá fakta, věci a prostředí. Pracuje s prostory, kterými se denně pohybujeme, s jejich sociálním kontextem a společnou pamětí. Realitu však chápe jako křehkou entitu, na niž se nelze zcela spoléhat. Záměrně proto porušuje nepsanou dohodu mezi realitou a jejím vnímáním – podle umělce tak vzniká pomyslná mezera, kterou vyplňuje významy, jež si sám volí. Tento princip je patrný i v díle Nightshift, které David vytvořil z materiálů nalezených v bývalé motorárně Zetoru, kde má svůj ateliér. Umístění objektu nad historickými vodojemy vyvolává otázku, zda před sebou nemáme artefakt, který jako ve sci-fi filmu vystupuje z útrob podzemního chrámu. Na to, co je realita a co není, však David nechce dávat odpověď, tu si musí každý divák najít sám.
David Možný je umělec pracující s digitálními médii, instalacemi a sochami. Ve své tvorbě s oblibou recykluje nejen věci, ale i obrazy a slova. Jeho přirozeným nástrojem byl dlouhou dobu počítač, který dokáže překódovat realitu, v určitém okamžiku své kariéry však začal převádět to, co vytvořil na obrazovce, do reálných objektů. Byl prvním českým autorem zastoupeným na festivalu digitálních videí onedotzero v ICA Londýn v roce 2004. Ve stejném roce vyhrál první cenu na festivalu Bitfilm v Hamburku. Jeho video Virtual Soul Waste video Rahova získalo 1. cenu diváků i poroty na festivalu PAF v Olomouci, zatímco instalace Limbo Hardware (2023) reprezentovala Českou republiku na Pražském Quadriennale, kde dostala cenu za Nejlepší koncept Výstavy zemí a regionů a cenu za udržitelnou výstavu.
