Skrýše
2025-2026
ručně pletená alobalová tkanina, kovová konstrukce
Ochranné pokrývky hlavy
2025-2026
ručně pletená alobalová tkanina, kovová konstrukce
Otevírací doba sklepních prostorů galerie FaVU:
Středa a čtvrtek 15:00 – 20:00
Lucia Tkáčová ve svém díle rozvíjí příběh imaginární kultury od op, rozšířené v 21. století v oblastech dnešních euroasijských teritorií. Tato fiktivní společenství žila v odporu vůči Síti – všudypřítomnému systému propojení, kontroly a sběru dat. Její příslušnice vytvářely uzavřená společenství s vlastní symbolikou, folklorem a rituály. Z jejich kultury se dochovalo jen několik artefaktů, ručně pletených z hliníkové folie: obydlí-skrýše a pokrývky hlavy. Ty mohly sloužit jako ochrana před okolním zářením , jako amulety, znaky identity nebo součást obřadního oděvu. Dílo balancuje mezi archeologickou zprávou z budoucnosti a kritickým komentářem k současnosti. S nadsázkou i znepokojením rozvíjí obraz světa, v němž lidé ztrácejí soukromí, tělo i myšlení ve prospěch technologií a jejich pánů.
Lucia Tkáčová (*1977) v současnosti žije mezi Athénami a Banskou Štiavnicí. Vystudovala Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě. Její samostatné i kolaborativní práce byly mimo jiné vystaveny v Art in General v New Yorku, Arteru v Istanbulu, na 54. Biennale di Venezia, v brusleském Bozaru, v Galérii mesta Bratislavy, KINDL v Berlíně, Kunsthaus ve Štýrském Hradci, v Migros Museum v Curychu, v MNAC v Bukurešti, v mumok a v TBA21 ve Vídni, ve Sprengel Museum v Hannoveru, či ve Whitechapel Gallery v Londýně. Její tvorba na sebe bere různé formy a podoby, rozprostírá se od slov a diagnóz přes talismany a tkané objekty až po pohlcující somatická prostředí a monumentální tělesa ve veřejném prostoru. Umění vnímá jako účinnou neurotechnologii, která nám pomáhá vyrovnávat se s traumaty — vlastními, kolektivními i druhovými. Hledá způsoby, jak by umění mohlo působit jako paliativní síla v nevyléčitelně nemocném světě a vést nás z hrůzy k hluboké adaptaci, z kolapsu ke kolektivitě, z úzkosti k útěše.
