Protokol růstu
2026
Instalace, PVC, řasy, voda
Dominik Styk v instalaci Protokol růstu uvažuje o zahradě jako o metaforě kontroly, disciplíny a nerovného rozdělení prostoru pro život. Pečlivě zastřižené monokulturní trávníky, tvarované stromy nebo odstraňování určitých druhů ukazují, jak často přírodu přizpůsobujeme představě pořádku, výkonu a efektivity. To, co roste příliš, se ořeže; co vybočuje, je odstraněno. Zahrada se zde stává modelem společnosti, ve které někdo rozhoduje o tom, kdo, kde a v jakém rozsahu může existovat. Zahradník na sebe bere roli „landlorda“ určuje pravidla, hranice i podmínky života jednotlivých organismů. Instalace na tuto posedlost kontrolou reaguje řasovými zahradami uzavřenými v průhledných foliových vacích. Každá bublina představuje malý izolovaný ekosystém s přesně vymezeným obytným prostorem, mimo který se nemůže rozvinout. Podlahu Hudebního altánku pokrývá velký vak naplněný vodou, který symbolizuje potenciální životní prostor pro řasy uzavřené v jednotlivých bublinách. Přesto pro ně zůstává nedostupný od obrovského prostoru je odděluje pouze tenká vrstva fólie. Kromě řas, některé bubliny obsahují načervenalý chelát železa, který funguje jako hnojivo podporující růst a modrý síran měďnatý běžně používaný k likvidaci řas ve fontánách a bazénech. Podpora a potlačení života odkazují k mechanismům, které určují, kdo má přístup k podmínkám potřebným pro rozvoj a kdo je naopak systematicky omezován. Instalace tak kriticky reaguje na současnou situaci nedostupnosti bydlení a prostředků k rozvoji, která často nevzniká jejich skutečným nedostatkem, ale způsobem, jakým jsou rozdělovány a zpřístupňovány.
Dominik Styk (*1996) je umělec žijící v Hamburku. Vystudoval scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze, což se promítá i do jeho umělecké praxe, především skrze častou práci s textilem a komplexní scénické uvažování o prostoru instalace. V letech 2017–2018 absolvoval zahraniční stáž na Akademie der Bildenden Künste Nürnberg a od roku 2020 studuje na University of Fine Arts Hamburg v ateliéru Time-based Media. Svou tvorbu prezentoval například v Galerii hlavního města Prahy, v brněnském Zaazraku Dornych, v Gesellschaft für Aktuelle Kunst v Brémách nebo v Galerii 35 m² v Praze. Na festivalu Bodies Craving to Believe v Praze představil svou performance Pissed Prophed. Jeho objekty často připomínají části těl, kůže, masky, orgány, rostliny, houby nebo animální organismy. Výsledek působí křehce, organicky a zároveň znepokojivě. Návštěvníci a návštěvnice si tak nemůžou být jisti, zde se dívají na tělo, kostým, přírodní útvar, rekvizitu nebo jakousi hybridní bytost.
