Armatura
2020–2026
volně stojící objekt, 3D tisk, kovová konstrukce
spolupráce na výrobě 3D tisku: Jiří Pec
Denis Kozerawski v díle Armature (z latinského výstroj, 3D kostra) vychází z úvah o socialistické utopii, hauntologii a digitálním otroctví. Centrální koule na čtyřech nohách připomíná Sputnik — socialistický symbol modernistické víry v pokrok a společnou budoucnost. Zároveň však odkazuje k digitálnímu světu: podobná koule se v animaci a 3D prostředí používá ke kalibraci obrazu a umělé inteligence. Objekt tak osciluje mezi minulostí státního socialismu a současností řízenou algoritmy. Postava dítěte s „kostí“ na hlavě drží hrací kostky s hodnotami 0 a 1 a působí jako marioneta systému, který rozhoduje binárně a často reprodukuje generační chudobu. Koncept díla vznikl ve Velkém Krtíši, kde autor v rámci projektu Město pro všechny? zkoumal segregaci Romů v bytovém domě zvaném Žlťák. Dílo zároveň odkazuje na vzdělávací hru o segregaci Romů, kterou v současnosti vyvíjí Fakulta výtvarných umění VUT v Brně. Armature otevírá otázky, jak se staré formy nerovnosti přenášejí do digitální současnosti a jak technologie mohou posilovat systémy
Denis Kozerawski (*1990) je vizuální umělec působící v Bratislavě. Absolvoval Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě, jeho práce byly prezentovány na kolektivních i individuálních výstavách, například v rámci projektu From Matter to Data: Ecology of Infrastructures v Museum of Modern Art v New Yorku, dále v E-flux Bar Laika, v Alserkal Arts Foundation v Dubaji, v Galerii hlavního města Prahy, Kunsthalle Bratislava, ve Východoslovenské galérii, v HIT Gallery, v Kunsthalle TRAFO ve Štětíně, v Kronika CC v Bytomi a v Easttopics v Budapešti. V letech 2012–2022 se podílel na publikačních, organizačních, kurátorských a uměleckých aktivitách v projektech APART a A Promise of Kneropy. Od roku 2020 spolupracuje s Kabinetem Dizajnu na projektech Město pro všechny? Odkrývání infrastruktury segregace a na vývoji počítačové hry o postavení Romů ve společnosti. Je laureátem Ceny Oskára Čepana za rok 2017. Ve své individuální tvorbě se soustředí především na sociální témata a úlohu umění v době klimatické krize. Nejvýraznějším médiem, s nímž pracuje, je pohyblivý obraz
