bez názvu
2026
instalace, dřevěné objekty, akrylová malba na dřevě, železné stojany
Karolína Rossí ve své instalaci vychází z historie pramene, u kterého byla v roce 1815 postavena klasicistní kaplička Fons Salutis. Podle legendy zde vyvěrala léčivá voda, vyhledávaná při různých zdravotních potížích. Pramen, kdysi hojně navštěvovaný a několikrát přestavovaný, byl po znečištění uzavřen a obnoven až ve 20. století jako zrekonstruované historické místo s pitnou vodou. Poetická instalace v kapličce reaguje na filosofickou knihu Gastona Bachelarda Voda a sny (1942) a pracuje s představou vody jako zdroje paměti, klidu a vnitřní síly. Sedm objektů v odstínech modré, tyrkysové a šedé, doplněných o vlasy, umístěných na pomyslných ostrovech pitné vody, připomíná prenatální kolébání a uspávání v mateřském lůně. Voda, často vnímaná jako ženský živel s rozmanitými účinky, má mnoho podob, zvuků a vlastností — je přesycená všemi barvami, chutěmi a vůněmi, schopná asimilovat traumata, odplavit esence krizí a ozvučit zapomenuté hlasy. Instalace se vrací ke smyslové zkušenosti vůně, chuti a zvuku vody, která v éře akcelerace a odpojení těla a mysli přináší moudrost čekání, tlumí oheň konfliktů a uzdravuje skryté nevědomé vzpomínky. Připomíná také význam péče o sebe. Instalace jako by na chvíli zastavovala čas a nabízela prostor pro zklidnění uprostřed nejistoty.
Karolína Rossí (*1983) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde též působí. Jeden semestr strávila také na École nationale supérieure des Beaux-Arts v Aix-en-Provence ve Francii. Svou práci představila v řadě nezávislých galerií i výstavních institucí v České republice i v zahraničí, například v pražských galeriích Nevan Contempo, NoD a MeetFactory, v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, nebo Swimming Pool Gallery v bulharské Sofii. V roce 2025 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Pracuje především s médiem malby a akvarelové koláže, s přesahy do prostorových instalací. Ve své tvorbě se dlouhodobě zabývá principy a formami života, ale také tím, co je přesahuje. Sleduje, jakým způsobem nás utváří okolní prostředí a jak reagujeme na různé situace. Její současná tvorba čerpá inspiraci z mystické formy učení súfismu. Zkoumá, jak naše myšlenky, pocity či touhy vytvářejí určitá energetická rezidua, která mají vlastní barvy, tvary a zvuky. Každý její obraz není jen abstrakcí tvarů a forem, ale svého druhu malým vesmírem.
