Viktor Frešo
bez názvu
2015
1. 12. 2025 – 6. 1. 2026
Dílo Viktora Freša podle jeho vlastních slov pracuje s „nejsilnějšími slovy", jaká je možné najít - s větou, kterou autor označuje za esenci jeho přesvědčení a konceptuálního uvažování, za nejsilnější výpověď, jakou lze podle něj vůbec sestavit. Pro její ztvárnění zvolil neon: světlo není agresivní ani oslnivé, spíš trpělivé a vytrvalé. A je červené.
Červená je barva ohně a krve – tedy i života, který nám doslova koluje v těle. V liturgickém kontextu se zároveň pojí s Kristovým utrpením: v římskokatolické tradici se objevuje například o Květné neděli a na Velký pátek, v čase velikonočního příběhu. Frešovo dílo ale ukazujeme o Vánocích – v období, které s Velikonocemi paradoxně souvisí: narození je tu od začátku přítomné jako předpoklad budoucí oběti a vykoupení. Ať už se však do tohoto symbolického rámce noříme, nebo od něj úplně odhlédneme, zůstává před námi prosté, přímé sdělení, které se obejde bez složité interpretace.
V minulosti bylo toto dílo vystaveno mimo jiné v Dómu svaté Alžběty v Košicích, v Plečnikově kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech i na řadě výstavních projektů. V Brně je umístěno ve věži Staré radnice, poblíž schodiště, po němž návštěvníci stoupají k vyhlídce – k místu, odkud lze s nadsázkou dohlédnout na „celé Brno“, včetně věží jeho kostelů. Je to bod, kde se dá na chvíli zastavit: nad městem, nad vlastním každodenním pohybem i nad lidským hemžením, které se v různých podobách opakuje všude.
Viktor Frešo vystudoval bratislavskou Vysokou školu výtvarných umění (ateliér sochařství u Jozefa Jankoviče a Jána Hoffstädtera) a Akademii výtvarných umění v Praze, kde nejprve studoval malbu u Vladimíra Skrepla a následně nová média u Michaela Bielického. Jeho projekty dokážou být kritické, tuto kritiku však divákům podává s podtónem lehkosti a humoru. Ve své tvorbě často pracuje s motivy ega a sebeironie. Vedle fotografie se věnuje konceptuálnímu sochařství, instalaci a práci s obrazem, ale i klasické malbě a performanci.
